Základní procesy onemocnění

Záněty

Nemoc člověku pomáhá. V některém z psychikou oslabených orgánů začne množení kultur bakterií, virů a plísní, které obývají náš organismus.Tělo se s tím snaží vyrovnat přísunem obraných látek a zvýšením teploty. Začíná zánět.

Stačí malá nespokojenost, malá křivda a ve žlučových cestách dochází k podráždění. Stačí několik nesouhlasných vět s partnerem, malé nedorozumění s lidmi a ohroženy jsou naše ledviny a močový měchýř. Stačí skoro nevýznamné zatlačení citlivého člověka člověkem racionálním do kouta, k úkolům, se kterými nesouhlasí a zánětem je narušována sliznice žaludku. Mnohdy chceme pěkně od plic říci, co si myslíme. Nedivme se pak, že naše tělo jednání ohodnotí zánětem horních cest dýchacích, při větších křivdách a pocitech sevřenosti zánětem průdušek. Trvalejší nespokojenost s partnerem se může u žen projevit výtokem, zánětem pochvy a pohlavních orgánů. Jestliže v sobě nosíme smutné vzpomínky, neustále je oživujeme, spolu s nimi i křivdy, které nás potkaly, hrozí nám zánět ve střevech. Necítíme-li život jako příjemný a sladký, může být oslabena a bakteriemi napadena naše slinivka. Stačí, abychom se zatvrdili, začali jednat podle strategie tvrdé ruky a ozývat se začnou naše játra. Stačí zlost na rozhodnutí druhých nebo nechuť k vlastním rozhodnutím a zuby nám bolestí oznámí, že s námi něco není v pořádku. Někdy se musíme dívat na věci, které bychom rádi změnili, ale nejde to. Jako odezva i ochrana začne v oslabeném oku zánět spojivek. Obdobně si zacpávají děti uši a nos. Záněty středního ucha vyjadřují zhmotnělou touhu ducha neslyšet, nevidět, necítit.

Zánět je nejcitlivějším indikátorem, který zviditelňuje a ukazuje naši nerovnováhu, naši duševní nespokojenost s tím , co nám život připravuje. Když přijde zánět, dejme tělu odpočinout lehčí stravou, dietou a klidem. Tělo zánětem vyjadřuje, že to, co jsme dělali a jak jsme uvažovali, nebylo správné. Je lepší stokrát se zastavit, než jít jednou na velkou operaci.

Poruchy prokrvování, krvácení

Psychické stažení vyvolává stažení cév a vlásečnic. Nedojde k potřebnému prokrvení, což se projeví bledostí, studenými končetinami a oslabením funkcí vnitřních orgánů.

Člověk svým myšlením ulpívá na určitých částech svého těla, upřednostňuje je nebo se o ně více obává. Ulpívání pozornosti nezůstává nepovšimnuto tělem a začíná překrvování příslušného orgánu. Poruchy prokrvování mají tedy dva důvody.
Za prvé nedostatek psychických sil, nevíru a strach, za druhé přílišné soustřeďování lidského myšlení na určité orgány a části těla.

Krev symbolizujeme jako radost, která je rozváděna po těle. Budete-li krvácet, přemýšlejte, zda je ve vašem životě dostatek radosti a zda si ji neberete sami myšlením na nepodstatné, děláním nedůležitého a opomíjením sebe. Zranění přichází jako prostředek vybití se množství v nás nahromaděných negací. Jestliže se říznete, přemýšlejte, co se vám zrovna honilo hlavou. Čím více se zraníte, tím více je vaše pochybení déletrvající a závažnější.

Naplňte své tělo radostí, naplňte svou mysl vyrovnaností se vším,co vás potkává. Vnímejte lásku, která je vám dávána . Poruchy prokrvení, častá krvácení a poranění budou pak pro vás pojmem neznámým.

Horečka

Každý vzdor rozbíjí naši tělesnou obranu a narušuje funkci organismu. Věřte horečce jako poslu dobrých zpráv. Horečka dává najevo,že jsme chybovali. Je třeba se uklidnit, zastavit a v pohodě najít další směr jak dál.

Alergie a imunita

Dobrá imunita doplňuje opravdovou lásku. Člověk si zvykl mnoho vlastnit a málo myslet na svůj opravdový růst. Čekejte málo a dávejte hodně.

Všímejme si, jak se zhoršují nebo zlepšují stavy alergiků v souvislosti nejen s ročním obdobím a počasím, ale také v souvislosti s rodinnou pohodou.

Dalším startovacím mechanizmem alergií může být v podvědomí zasunutá vzpomínka na činnost, kterou jsme neradi vykonávali. Na co vše jsme alergičtí?
Co nás sužuje? Alergičtí můžeme být na šéfa, na matku, která vše organizuje, na prostředí ve kterém žijeme, na termíny, časové rozvrhy, které nás deprimují. Alergik ke svým současným pocitům přidává cosi nedobrého, nedořešeného z minula. Další věcí je dědičnost, která souvisí s oslabenou imunitou matky. Kdo z nás umí přijmout pravdu, názor druhého, aniž by svůj opačný názor neprojevoval navenek a ani ho nepotlačoval vevnitř? Naučme se příliš nebát. Naučme se milovat, být otevření, přístupní a díky tomu trvale naplňovat své tělo energií. Naučme se bránit vlivu těch, kteří nás využívají a omezují. Naučme se vytvářet vhodným jednáním spolehlivou ochranu těla i ducha. Naučme se posilovat svoji imunitu a zabraňovat alergiím.

Rakovina

V těle je spoustu buněk s vysokým stupněm karcinogenity. Denně je bezpočet příležitostí, jak se můžeme napravovat, prosvětlovat láskou pochopením, nebo také zacházet dál do nevědění.

Když naše jednání nedává někomu volně dýchat, zvyšujeme možnost vzniku rakoviny plic. Neschopnost odpustit svým nejbližším špatné činy bývá často příčinou vzniku rakoviny tlustého střeva. Když nejsme schopni laskavého slova a činu pro potěšení druhého, ale prosazujeme jen plnění svých plánů a představ, zvýší se vznik rakoviny slinivky, žlučníku, jater.

V hlouby našeho těla se postupně kumulují nebezpečné buňky jako vyrovnání skutků, kterými jsme ohrožovali a ničili život ostatních a okolní svět.
Rakovina není nemoc, která se rodí z ničeho nic. Je vyvrcholením drobnějších onemocnění, opakujících se zánětů, trvalejšího oslabení těla.Teprve velké nesplacené, nepochopené a dlouho trvající chyby dávají prostor jejímu vzniku.

Muži trpí především rakovinou dýchacích orgánů (nedávají svým protějškům volně dýchat), zažívacích orgánů (život hltají, neumějí ho vychutnat a vstřebat), prostaty (prostopášný život a promiskuita).

Ženy mají rakoviny prsou (neboť utíkají pro pohlazení k dětem a ne k mužům), pohlavních orgánů (svým mužům neumí odpustit křivdy), tlustého střeva (dlouho v sobě drží bolesti a znovu je prožívají).

Kde je čistota a harmonie, tam není pro rakovinu místo.

Vnímejme nemoci jako znamení, že tělo a mysl si potřebují odpočinout, nabrat nové síly, zamyslet se proč se toto děje. Řešme problémy, dávejme emoce najevo, hlavně ty dobré, vždy, když nás to napadne. Vždyť láskyplné slovo může uzdravovat. Nedovolme nemocím, aby se nás zmocňovaly, otravovaly nám život, ničily nás.

Věřím, že každý má v sobě dobro, jen ho musí propustit na povrch a nebát se reakcí. Věřme sami sobě, mějme se rádi. Tím se naučíme mít rádi i druhé.