Základní pojmy tradiční čínské medicíny

10.02.2014 13:13

                

Čchi energie nebo životní síla. Základ veškerého života a všechny jeho jevy jsou projevem čchi v různých stupních – od materiálních substancí (např. tělesné tekutiny) až k zcela nemateriálních (duch, duše). Projevuje se současně na fyzické a na psychické úrovni a má rozličné formy (např. výživová nebo obranná čchi). Na základě toho, co lidé vdechují a jedí, se vytváří energie čchi, která se dále rozvíjí ve vnitřních orgánech, aby vyživovala tělo a ducha. Představuje ale také funkční aktivitu orgánového systému, takže když se hovoří například o slezinné čchi, myslí se tím funkční aktivita sleziny.

 

Krev – má zcela jiný význam než v západní medicíně. Číňané rozumějí pod pojmem „krev“ jednu z forem energie čchi, která je současně hustá a materiální. Krev je s energií čchi neoddělitelně spojena. Energie čchi přináší život pomocí krve. Bez čchi by byla krev pouze tekutinou.

 

Jang – jedna ze dvou základních protikladných sil, které řídí vesmír. Projevuje se jako tvar, světlo, hluk, teplo, činorodost, rození, funkční aktivit těla a teplo vznikající při procesech látkové výměny. Jang je také horko, sucho, růst, rozšiřování, plnost a náhlý akutní stav. Při ubývání jangu přibývá jin. Při nedostatku jangu vzniká chlad a vlhkost.

 

Jin – druhá ze dvou základních protikladných sil, které řídí vesmír. Projevuje se jako základ, tma, klid, chlad, nečinnost, smrt a představuje materiální podstatu těla, tj. tkáně, tekutiny, krev, vnitřní výměšek. Jin je také mokro, nehybnost, zhoršování, stahování, ztuhlost, prázdnota a chronický stav. Když jin ubývá, přibývá jang. Při nedostatku jinu vzniká horko a sucho.

 

Esence hmotná podstata života každého jedince. Je nejjemnější tělesnou hmotou, která tvoří základ všech tkání, tedy i mužských spermií a ženských vajíček. Je zásobárnou a nahromaděním tělesné čchi, jednak zděděné, přecházející z rodičů n plod při početí, jednak získané, přijímané z potravy  ze vzduchu. Schopnost získávat a uchovávat esenci chrání člověka před chorobami a určuje délku život. Stav esence se dá poznat podle vzhledu kůže a podkoží, podle jazyka, plodnosti, výkonnosti a tvořivosti.

 

Dráhy neboli meridiány – tvoří pomyslnou síť proudící čchi. Každý vnitřní orgán má svou dráhu (srdce, játra, žlučník, tenké střevo, slezina, žaludek, plíce, tlusté střevo, ledviny, močový měchýř i osrdečník). Navíc existuje ještě přední střední dráha (dráha početí) a zadní střední dráha (dráha vládce) a mimořádné dráhy, které nemají vlastní aktivní body, ale vznikají kombinací bodů různých drah. Znalost jednotlivých drah je nezbytná při akupunktuře.

 

Kompost (hlen nebo vlhká horkost neboli tlející, zahnívající nečistota v těle)

- souhrnný výraz kompost jsme použili proto, že nejlépe pro současného člověka vyjadřuje povahu tohoto hlenu. Jde totiž o nahromadění nečistých látek v těle, nejčastěji z nesprávné či nesprávně zpracované potravy. Tak jako u kompostu na zahrádce i zde jde o nadbytečné látky nečisté povahy, které mají tendenci se zahřívat, zahušťovat, kvasit a tlít. V organizmu podle čínské medicíny může tento kompost existovat ve skryté či viditelné podobě. Skrytý koluje v cévách, které ucpává, proudí v drahách, kde brání oběhu a distribuci čchi. Může se rovněž zahušťovat, když již není schopen dále v organizmu proudit, proto, se někde začne hromadit a vezme na sebe podobu jakéhosi nepěkného útvaru. V moderním slova smyslu pod tyto stavy spadá zvýšená hladina tuků a cholesterolu v krvi mající za následek vznik sklerózy – kornatění tepen, anebo v druhém případě jde o nádorová onemocnění, ať už zhoubné, či nezhoubné povahy,tvorbu kamenů nebo kostních výrůstků. Pokud je tato nečistota tekutější povahy, tvoří se otoky. Viditelný kompost v organizmu znamená  především zahlenění, nepřirozené sekrety různých sliznic, či mokvání kůže. Tento stav je připodobňován naplněné popelnici, kam neukáznění občané trvale házejí odpadky, ačkoliv popelnice již přetéká. Nejinak se totiž chová většina lidí trpících podobným onemocněním, hlavně s ohledem na stravovací zlozvyky. V moderním slova smyslu jde především o chronické záněty v různých lokalizacích – chronické rýmy, záněty dolních cest dýchacích, močových cest, ženských pohlavních orgánů, rovněž o kožní problémy, například akné, ekzém či lupénku.

 

Lidské  orgány – srdce, plíce, ledviny, játra, slezina – nejde o orgán jako takový, ale v čínské medicíně hovoříme o orgánových sítích. Každá z nich má specifickou intelektuální a emoční funkci, každá má svou náplň práce, svůj typ chování a svou pracovní koncepci. Každá orgánová síť tvořená orgány, tkáněmi, drahami a fyziologickými funkcemi, je nezbytně nutná pro zachování života. Srdce pohání krev a je sídlem vědomí, plíce přijímají a rozdělují čchi, ledviny uchovávají životní esenci, játra skladují krev a řídí rovnoměrný pohyb čchi, slezina vyrábí a rozděluje výživu.

                                  

Horko – je stav, který urychluje činnost metabolizmu, rozšiřuje cévy a oživuje oběh. Jestliže je horko nepřiměřené, pak způsobuje záněty, horečky, bolesti hlavy a zrychluje puls. Kromě zčervenání, otoků a bolestí je provázeno žízní, suchostí, zácpou, potížemi při močení a nervozitou.

Chlad – je stav, kdy se pokožka a svaly stáhnou, objeví se husí kůže a třes. Jestliže se zmobilizuje obranná energie v těle, vyvolá horkost v těle,a pak vzniká z chladu horečka.

 

Vlhkost – je stav, který doprovází pocit tíže, otoky, roztažení hrudníku a břišní dutiny, hromadění tekutin, zvětšení uzlin, bolesti kloubů, ztuhlost, vodnatá stolice a tvorba hlenu.

 

Sucho – je stav, kdy dochází k narušení či ztrátě tělesné tekutiny vlivem vedra, velkého pocení, dlouhotrvajícího průjmu, častého močení i ztráty krve. Provází ho lámavost vlasů a nehtů, vrásčitá pokožka, hnisání sliznic, podrážděné oči, tuhá stolice, nedostatek potu a malé množství moči.

 

Vítr – je stav, jehož podstatou je nesnášenlivost průvanu a náhlých změn, tendence ke křečím, labilita, plačtivost, časté závratě, stěhovavé bolesti, chvění, svědění, bolesti hlavy, neprůchodný nos, škrábání v krku a necitlivost končetin.

 

Literatura: Na frekvenci čínské medicíny, Petr Hoffmann